Nejvyšší soud se v jednom ze svých nedávných rozhodnutí zabýval otázkou určení rozhodné právní úpravy promlčení práv na náhradu újmy na zdraví ze škodní události, ke které došlo před účinností nového občanského zákoníku, tedy před 1. 1. 2014, nicméně ke vzniku újmy na zdraví jako takové došlo až za účinnosti nového občanského zákoníku (tj. po 1. 1. 2014).
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018 uzavřel, že za těchto okolností je třeba aplikovat starý občanský zákoník z roku 1964. Tento závěr vystavěl zejména na následujících argumentech: „Pro posouzení nároku na náhradu škody na zdraví, jestliže ke škodní události došlo před 1. 1. 2014, se použije dosavadních právních předpisů; není důvodu, aby otázka promlčení takového nároku byla posouzena jinak. Pro aplikaci přechodného ustanovení obsaženého v § 3079 odst. 1 o. z. není rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž je toto časové pravidlo spojeno s okamžikem škodní události.
Koncepci samostatných nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 nelze chápat tak, že samostatné nároky vznikají bez souvislosti se samotnou škodní událostí. Všechny složky náhrady nemajetkové újmy na zdraví se řídí právní úpravou účinnou v době vzniku škodní události, neboť to je právní skutečnost, z níž jsou nároky odvozeny a za niž odpovídá škůdce.
Soudy u posuzovaného nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniklého v důsledku úrazu ze dne 11. 3. 2013 správně uzavřely, že jde o dvouletou promlčecí dobu dle § 106 odst. 1 obč. zák., jež se dle přechodného ustanovení § 3036 o. z. počítá od okamžiku ustálení zdravotního stavu poškozené, tj. 1. 4. 2014. Není přitom rozhodné, že se zdravotní stav poškozené ustálil až po nabytí účinnosti o. z.“
Právní věta tohoto rozhodnutí schválená na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které se konalo dne 10. dubna 2019, pak zní následovně: „Jestliže ke škodní události došlo před 1. 1. 2014, posoudí se promlčení práva na náhradu újmy na zdraví, která vznikla po tomto datu, podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.“
